Ryu Ryuko
– je okinawské jméno. Byl to čínský mistr jižní školy Chuan-fa. Jeho čínské jméno bylo Woo-lu Chin. Byl učitelem Kanryo Higashionna, zakladatele okinawského naha-te. Mistr pocházel z čínské šlechtické třídy z Foochow v provincii Fukien. Během jedné rebelie musel mistr spolu se svou rodinou uprchnout v přestrojení, aby si zachránil život. potom pracoval v různých řemeslných profesích (tesař, zedník) a jako obchodník. Když už byl dost starý a přestal s řemesly, vydělával si na živobytí výrobou a prodejem bambusových košů. V té době mu byl představen Kanryo Higashionna, kterého nakonec přijal za nového žáka. Mistr Ryu Ryuko byl známý v provincii Fukien jako dobře trénovaný a neobyčejně disciplinovaný znalec bojového umění. Byl odborníkem v boji beze zbraně, stejně jako v umění dlouhého meče (Chien), širokého meče (Dao) a oštěpu (Chiamg). jeho bojové umění se později dostalo prostřednictvím mistra Higashionna do Okinawy a vyvinulo se v Naha-te.
Naha-te
– znamená doslova „ruka z Naha“ (Naha je dnešní hlavní město Okinawy). Všobecně se všechny bojové systémy, které se vyučovaly na školách v naha nazývaly Naha – te. Tyto bojové systémy byly ovlivněny čínskými vnitřními (měkkými systémy) a vytvořily spolu s později vzniklým Uechi-ryu hlavní systém Shorei-ryu. Techniky Naha-te jsou převážně zpřízněny s Kunfu z jižní Číny. Je kladen větší důraz na použití horních končetin (krátké pěstní techniky, techniky boje na blízko, pevná postavení). Zvlášť zdůrazněno je Ibuki (dechové cvičení). Z kata Naha-te (Seishan, Seienchin, Saifa, Shisochin, Shochin, koshiki Naihanchi, Sanseiru, Suparinpei aj.) se hlavně vyvinuly pozdější kata Goju-ryu. První bojový styl v Naha vznikl už dřív a sice u mistra Ason. Byl postaven na kata Naihanchi (Tekki) a byl předáván dál prostřednictvím Sakiyama, bohužel však s posledním mistrem Tomigisku zanikl. O tomto bojovém umění se nic bližšího neví. Od Tomigisku po Higashionna je historie Naha-te neznámá. Dalším známým jménem v Naha-te byl Kanryo Higashionna (1853-1916). Poté co se vyškolil v Číně, založil v Naha školu, ve které poprvé v Okinawě učil měkké bojové umění z Číny. Jeho žákem byl Chojun Miyagi, který po dalších studiích v Číně založil Goju-ryu, nejdůležitější směr Naha-te.
Kanryo Higashionna ( 1853 – 1916 )
První velký mistr Naha-te, Kanryo Higashionna, často psaný také Higaonna a nazývaný „svatý pěstního úderu“ (Kensei) se narodil 10. března 1853 v Naha jako čtvrté dítě Higaonna Kanyo a jeho ženy Kakado. Otec patřil k nižším vrstvám obyvatel. Ve věku 16 let se začal „Machu“ (Kanryovo dětské jméno) učit čínské Kempo od někoho, kdo se to naučil ve Fukien v Číně. Učil se rychle a brzy byl v Naha znám jako mistr bojového umění. V listopadu 1874, když bylo Higashionovi 22 let, odjel obchodní lodí z Naha do Foochow v Číně. Tam žil následně jeden rok v okinawském sídlišti, které se nazývalo „Ryukyu-Kan“. Nakonec byl představen čínskému mistru v Chuan-fa Ryu Ryuko. Po delší zkušební době jej mistr nakonec přijal jako osobního žáka. Přes den pomáhal svému mistrovi při prodeji bambusového zboží v jeho obchodě a večer mu mistr dával výuku.Higaonna zůstal osobním žákem mistra Ryu Rzuko 15 let. Když se vrátil do Okinawy, otevřel naproti Okinawa Shimbun-Sha v Tondo, Nah-Shi dojo a učil tam své vlastní pojetí vzniklé shrnutím prvků čínského Chuan-fa vnitřních škol a starého okinawského Tode.Přeformoval kata Sanchin, tím že je prováděl sevřenou pěstí, zatím co čínská varianta (také Uechi-ryu) zdůrazňovala otevřenou ruku. Kromě toho změnil až do té doby obvyklou metodu soukromého vyučování. Říká se, že Higashionna byl první, kdo zavedl skupinové vyučování. Až do své smrti učil v četných dojo policie spolu se svým blízkým přítelem Yasutsune Itosu. Higaonna zemřel v říjnu 1916, ve stejném roce jako Itosu. Oficiální nástupnictví stylu předal mistr Higashionna svému věrnému žákovi Kyoda Kohatsu (Uchi-deshi stylu), který stál celý svůj život mistrovi na blízku. Chojun Miyagi však rozvinul systém pod jinými vlivy dál a založil samostatnou odnož Goju-ryu.
Chojun Miyagi ( 1888 – 1953 )
Chojun Miyagi byl otcem a zakladatelem karate Goju-ryu. Narodil se 25. dubna 1888 a již jako malé dítě začal s výcvikem karate. Ve věku 14 let poznal Kanryo Higashionna (tomu tehdy bylo 49 let) a stal se jeho žákem. Traduje se, že Sensei Higaonna učil své žáky prvních šest měsíců výuku jen Unso-ku-ho což je forma Tai-sabaki (pohyb tělapřenesením těžiště spolu s technikou). Unsoku-ho znamená pohyb nohou. Míněny jsou tím metody sestavy kroků, kterými se v bojových uměních zkracují, nebo prodlužují vzdálenosti a mění směry. Potom přešel návazně ke kata Sanchin, která nechal žáky cvičit podle jejich pokroků tři až čtyři roky. Trénink musel být velmi náročný, neboť Higashionna trval na tom, aby všichni jeho žáci v těchto prvních letech získali dobrou fyzickou kondici, naučili se ovládat dýchaní Sanchin a zároveň zvládli obtížné variace napětí, které byly v Shorei-ryu vyžadovány. Rodina Miyagi patřila k nižší šlechtické třídě, byla však jednou nejzámožnější v celé Naha. Vlastnila dvě obchodní lodě a zabývala se dovozem léků z Číny. Otec Miyagi, Chosho Miyagi, byl třetí syn v rodině, ale protože mužský hlavní dědic předčasně zemřel, byl mladý Chojun (když mu bylo 5 let) adoptován hlavní rodinou a dosazen jako dědic. Protože to byla odpovědná úloha, rozhodla jeho matka, že by se syn měl učit bojová umění a tak dovedla syna (tehdy 11-letého) k mistrovi Ryuko Aragaki, který byl Miyagiho prvním učitelem. Když bylo Miyagimu 14 let představil ho jeho učitel Kanryo Higashionnovi. Sensei Miyagi cvičil pod vedením mistra Kanryo Higashionna 15 let, až do jeho smrti v říjnu 1916. V témže roce odcestoval Miyagi do Číny do provincie Foochow, aby tam hledal původní dojo Higashionna sensei (Ryu Ryuko). Našel však místo opuštěné a budovu zničenou. Potkal jednoho starého muže, který byl žákem Ryu Ryuko a slysel od něj, že mnozí čínští experti bojových umění byli buď zabiti nebo uprchli do Singapuru nebo Malajsie. V Číně vládly velké nepokoje, neboť to byly právě roky po povstání boxerů, a mnoho boxerů bylo pronásledováno nebo zabito. Po návratu z Číny strávil Chojun Miyagi nějaký čas tím, že studoval kata Rokkishu, ze kterých později založil dnes v Goju ryu známé Tensho. Zakrátko na to stanovil základní formy obou kata Gekisai dai ichi a Gekisai dai ni napevno. Jeho nejlepší kousek jsou však dodnes Tensho-kata.Už od těchto let začal Sensei Miyagi připravovat svůj vlastní systém. Ale do založení Goju-ryu měl ještě uplynout nějaký čas. Nejprve se v Okinawě představil několika představeními, která vyvolala rozruch na veřejnosti. Považoval za důležité organizovat okinawské karate a už v roce 1925 předpovídal tomuto umění celosvětové šíření. Pro tento účel založil Miyagi v roce 1926 ve Wakase-cho, Naha-shi, karatistický klub, který nazval Karate Research Club. Úmyslem tohoto sdružení bylo, vyučovat karate z univerzitního pohledu a předávat jej dál žákům. Proto vedli vyučování různí okinawští experti, kteří se neustále obměňovali: Chojun Miyagi (Naha-te), Choki Motobu (Shorin-ryu), Kenwa Mabuni (Shito-ryu) a Chomo Hanashiro (Shuri-te). Tréninky se konali v jedné zahradě. Vedle tělesných cvičení byly v té době pevnou součástí výuky i teoretické semináře (Mondo). V roce 1927 navštívil Karate research Club Jigoro Kano, který se v Japonsku seznámil s mistrem Funakoshi, a chtěl se podrobně informovat o okinawském karate. Od té doby udržoval Sensei Miyagi písemný styk s Kano, který mu později v Japonsku pomohl učinit okinawské karate známým. Research Club byl však roku 1929 rozpuštěn, protože jeho učitelé se vydali vlastními cestami (Mabuni odešel do Japonska a založil Shito-ryu, které podobně jako výuka v Research Clubu obsahovalo mnohé stylové prvky). V roce 1930 předváděl nejstarší žák Miyagiho, Shinzato Jinan, kata u příležitosti korunovace císaře Hirohita v Japonsku. Shinzata se nakonec jeden mistr Buda zeptal, k jaké škole bojových umění patří. Nemohl na tuto otázku odpovědět, protože v té době nebylo na Okinawě obvyklé školám dávat jména. Když se vrátil na Okinawu, podal Miyagimu o případu zprávu a ten se nakonec rozhodl, pojmenovat svůj styl podle vedoucí línie čínského kempa. Tak vzniklo jméno Goju-ryu. V roce 1933 byl Miyagiho styl formálně zapsánpod tímto jménem do listin butotukai v Japonsku. Roku 1934 byl zástupci Butotukai jmenován jako vedoucí pobočky Butotukai v Okinawě. V následujících letech použil Miyagi významnou část majetku, aby mohl cestovat po světě a prohloubit své studium bojových umění. nejprve odcestoval na Hawai, kam byl pozván, aby tam představil a vyučoval karate. Zůstal tam 10 měsíců. Potom se vrátil na Okinawu. Roku 1936 odjel do Číny, kde studoval v jednom chrámu zen-budhizmus a čínské bojové umění Pa-kua. Pa-kua je bojové umění „osmi diagramů“, pravděpodobně další rozvinutíčínského Hsing-i. Těžiště leží ve vyhnutí se a využití protivníkovy síly k vlastnímu prospěchu. Bojový element Pa-kua však není zjevný a zůstává v pozadí. Filozofický obsah stylu spočívá v učení Yin a Yang a věčné změny. Systém se dobře doplňuje s Hsing-i a Tai-chi chuan, proto se v mnoha čínských školách učí společně s nimi. Hsing-i učinkuje přímo a lineárně, Pa-kua nepřímo a do kruhu a Tai-chi do všech směrů. Ve svém nově vytvořeném systému Go-ju (tvrdě-měkký) ryu, spojil Higashionnovo Naha-te e dechové metody zen a taoismu a tím velmi vyvinuté umění výchovy ducha. Učil toto umění ve své škole v Naha a kladl velký důraz na na vnitřní silu (Ki). Zavedl oficiálně do systému kata Sanchin a Tensho, tak jak se dnes v Goju-ryu cvičí. Díky svému majetku mohl cestovat po celém světě a šířit karate. Na pozvání Gogen Yamaguchi se zdržel delší čas i v Japonsku a určil Yamaguchiho svým nástupcem japonském Goju-ryu. Teprve v roce 1940 dokončil Sensei Miyagi systém svého učení a uzavřel tím zcela vývoj Goju-ryu jako samostatného stylu. K tomu uvedl do systému ještě obě kata, která založil Gekisai dai ichi a Gekisai dai ni, aby se tím „tvrdá – měkká“ škola stala úplnou. Za extrémy tvrdého-měkkého směru označil ve svém stylu kata Thensho a Shanchin. V těchto letech pobýval Sensei Miyagi střídavě v Japonsku a Okinawě, kde také vyučoval, z čehož vznikly obě důležité školy Goju-ryu. Na Okinawě byl už v této době uznávan jako jeden ze schopných mistrů karate. V roku 1941 začala v Japonsku 2. světová válka, ve které Miyagi ztratil svého třetího syna, Jun, a svého nejstaršího žáka, Shinzo Jinan. Od této doby už nedával žádnu výuku a stáhl se z veřejného života do ústraní. Po porážce Japonska se vrátil na Okinawu a usadil se ve měste Ischikawa. Dlouho zůstal nepoznán, neboť lidé se domnívali, že Japonsku. Kvůli svému pokořenému charakteru byl považován za ochablého městského člověka a byli mu přidělovaný pouze nízke práce. Když byl nakonec přece jen poznán, objevili se všude kolem mistři bojových umění a prosili Miyagiho o výuku karate.V roku 1946 obnovil v Okinawě opět výuku. Stal se ředitelem Okinawa Civil Association of Physical Education a vyučoval na okinawské policejní škole. Ve stéjnem roce založil dojo vedle svého domu v Tsuboya-cho, kde jěšte dnes žije jeho čtvrtý syn. Z učení Miyagiho, jak v Japonsku, tak v Okinawě vznikli dvě hlavní línie, Goju-ryu, které se po jeho smrtí vyvíjali samostatně. V Okinawě vystupovali jako jeho dědiči Seiko Higa, Meitoku Yagi a Eiichi Miyazato. Meitoku Yagi, nejvyšše postavený mistrům žák (Ushi-deshi Goju-ryu) vedl po jeho smrtí dál výuku v jeho dojo a zdělil při desátem výročí Miyagiho úmrtí jeho pás. V Okinawě je Miyagi Sensei uctíván jako jeden z největších mistrů karate do. Lidé ho tam nazývají „Bushi Magusuku“, což znamená totéž jako „džentlmen-bojovník“. Stále znovu se o něm říka, že v sobě spojil schopnost ve dvou extrémech: k absolutní pokoře a nadlidskému výkonu. Nikdy neztratil kontrolu nad sebou samým a nikdy svého protivníka v boji nezranil. Měl sílu býka a duši svatého. Miyagi zemřel v roce 1953.